Hlavní kartograf Jindřich Hostaš připravil povídání o terénu závodů včetně krátké exkurze do historie:

Potom, co jsme „přežili“ závody B-Morava na Palkovických hůrkách, jsem hledal něco, co by opravilo dojem, že v Ostravě jsou jenom zabušené krpály. Prohlídku prostoru závodu jsme udělali v létě 2019, kdy bylo velké sucho. Skoro žádný podrost, málo jehličnatých stromů, takže lýkožrout nás nezaskočí, málo trní, jenom nízká tráva, blízkost města, jasný přehledný pěstovaný les, příjezd pohodlný po dálnici, několik potenciálních shromaždišť, malé převýšení – to vše mluvilo pro les, který je mezi obcemi Šilheřovice, Antošovice, Koblov, Petřkovice, Ludgeřovice a Markvartovice. 

Podle mapového serveru ČSOS východní část prostoru ještě nebyla orienťáky nikdy zmapována. Západní část je na dvou mapách. Černobílou mapu z roku 1971 vytvořil první předseda klubu Jirka Gurka. Novější mapu v roce 1981 mapovali Josef Mikloš, Libor Mladěnka a Herbert Diener samozřejmě jako žlutozelenou ručně malovanou patnáctku. Všechny pozdější myšlenky na mapování končily námitkou, že až přijdou valutoví střelci na bažanty, nepustí nás myslivci do lesa … Bažantnice je mimo provoz, les je rekreační oblastí pro ostravské turisty, cyklisty, pejskaře, jezdce na koních… tak proč ne pro orienťáky?

Celý komplex je největším lesním prostorem bezprostředně u Ostravy o celkové ploše 11,2 km2. Nejvyšší bod je 280 m.n.m. nejnižší 205 m.n.m. Les je rozdělen pravoúhlou sítí cest často lemovaných mohutnými duby. Uprostřed lesa je Annin dvůr, který zřídil v r. 1814 Johann F. Eichendorff jako správní centrum rozsáhlé obory a pojmenoval jej po své ženě Anně. V r. 1852 zde Rothschildové zřizují organizovanou bažantnici a doplňují dvůr o panskou hájenku. V r. 2014 areál poškozen požárem, od r. 2018 postupně obnovován. V severní části lesa probíhá linie čs. oohraničního opevnění z roku 1936 – celkem 7 bunkrů a protitankových překážek. Na východní straně je násep po zrušené železnici, která odvážela uhlí z ostravských dolů. Restaurace Staré nádraží vznikla ze zrušené budovy konečné stanice železnice od Hlučína. Na místě bývalého rybníka vznikla halda, dnes samozřejmě rekultivovaná. Kromě Koblovských kasáren, (shromaždiště závodů), byly v lese v roce 1968 umístěny jednotky vojsk Varšavské smlouvy. Zůstaly po nich nasypané hráze, zpevněné plochy, klikaté rýhy s okopy a množství mělkých prohlubní. V prostoru za kasárnami byl postaven poldr. Říkali mi, že se nikdy nenapouští, ale jak uvidíte, modrá plocha na mapě je docela velká. Škoda – byly by tam zajímavé varianty tratí. 

Základním podkladem mapařů byl laserscan, doplněný ortofotomapou, katastrální mapou a případně ZM 10. Prostor jsem rozdělil na 5 oblastí tak, aby části byly rozhraničeny cestami a měly stejný charakter. Tím by se měly omezit „šoky“ z přechodu hranice mezi jednotlivými mapaři. První kolo mapování skončilo v lednu 2020. Mapa byla nakreslená, shromaždiště nasmlouvané, tratě rozvrženy. Díky covidu byl závod z června 2020 odvolán. Mapaři se do svých sektorů vrátili v lednu 2021 provést údržbu pro termín závodu 19. – 20. červen 2021. Protože rok 2020 a jaro 2021 byly tady srážkově nadnormální, poldr nám napustili vodou, kopřivy dorostly do nečekané výše a z podmáčeného terénu vznikly regulérní bažiny a vodní plochy. Péčí lesníků zmizely staré oplocenky, nové se postavily a vzniklo několik nových mýtin. V souvislosti s druhým posunutím termínu závodu, tentokrát na polovinu září 2021, stále aktualizujeme mapu. Předvídat, jaký bude stav potoků, vodotečí, rýh a bažin, je těžké…

Po zralém uvážení jsou zmapovány také „mírně podměrečné“ zákopy – značka mělká rýha, jámy a prohlubně. Značkou pro občasné vodní toky nebylo možné vykreslit jemné meandry potoků. Proto je použita plná nepřerušovaná modrá čára. V některých případech je použita nejsvětlejší zelená pro optické odlišení dvou rozdílných porostů, i když neznamená výraznější zpomalení běhu. Naopak nebyly rozlišovány jednosměrně průchodné porosty. V měřítku 1:15000 jsou malé plochy příslušné značky matoucí a proto nepoužitelné. 

Shrnutí: Na závodníky čeká převážně listnatý les s měkkou podložkou. Ve východní části je téměř absolutní rovina s podmáčeným povrchem, vysokou travou a kopřivami. V západní části jsou údolí hluboká do 20 m s menším množstvím podrostu s nižší travou, nebo zcela bez podrostu. Malé převýšení, prostupný porost, rychlý povrch a pravidelná síť cest znamenají, že průměrné časy budou atakovat 4,5 – 5 min/ km. Za mapaře Tomáše Vavříka, Honzu Pannu, Vaška Petra, Josefa Juřeníka a sebe vám přeji mnoho příjemných zážitků. 

Jindra Hostaš 

P.S.: Abych nezapomněl – přibalte si repelent.